Pokud je mezi sklípkany nějaký druh, který svým vzhledem pro veřejnost symbolizuje celý podřád sklípkanů, pak je to právě Brachypelma hamorii (česky Sklípkan smithův). Nejen pro svoji nádhernou barevnou kombinaci sytě oranžové a černé, ale také pro poměrně mírné chování a nenáročnou péči, je to často druh sklípkana, který mnozí začínající chovatelé volí jako první. A za mě je to volba dobrá po všech stránkách. V následujícím článku se povíme o tom, co je vlastně Brachypelma hamorii zač a jak ji připravit podmínky k životu tak, aby se v našem chovu měla dobře.
Ve zkratce
Jméno: Brachypelma hamorii
Český název: Sklípkan smithův (velmi matoucí, dříve byla Brachypelma hamorii Brachypelma smithi, ale české názvy jsou samozřejmě k ničemu a aktivně nereagují na změnu vědeckých názvů.)
Původní název: Brachypelma smithi
Výskyt/Původ: Mexiko
Teplota: 22-26 stupňů celsia
Vlhkost: Sušší
Jedovatost: Slabá
Chování Brachypelmy hamorii
V obecnosti se dá říci, že celý rod Brachypelma je svým chováním velmi mírný a totéž ve většině případů platí i pro hamorii. Pavouci tohoto druhu téměř nikdy neprojevují známky defensivního chování formou výhružných póz a kousnutí tímto sklípkanem je velice nepravděpodobné. Zároveň nemají tendenci při vyrušení utíkat a pokud, tak jejich pohyb není nikterak rychlý a je lehce zvládnutelný i pro chovatele bez zkušeností. Pokud již k nějaké defensivní taktice Brachypelma hamorii přistoupí, většinově se bude jednat o vyčesávání urtikačních žahavých chloupků, které jsou sice nepříjemné, ale pokud se budete chovat opatrně, lze se kontaktu s nimi bez problémů vyvarovat.
Dále je nutné zmínit, že Brachypelma hamorii je sklípkan velmi pasivní, což sebou nese pro i proti. Dost často tráví svůj čas nic neděláním a stáním uprostřed terária, což chovateli dovoluje sklípkana často pozorovat. Na druhou stranu se to milovníkům aktivnějších sklípkanů může zdát poměrně nudné.
Terárium pro Brachypelmu hamorii
Brachypelma hamorii je terestriální, neboli zemní sklípkan. Tomu by měl odpovídat i box, či terárium, v kterém ji budeme chovat. Základem je tedy ubikace v rozměru 30x30x30cm (pro dospělce), kterou vyplníme substrátem do výše minimálně 6cm. V teráriu by poté neměl chybět vhodný úkryt, který v případě potřeby sklípkanovi nabídne bezpečí a tmu. Nejlépe ve formě korkové kůry tvaru písmene U. Možné je přidat i misku na vodu, která sklípkanovi umožní neustálý přístup k tekutinám.
Ač se to může zdát jako poměrně skromný setup, z mojí vlastní zkušenosti s dvěma skoro dospělci tohoto druhu, je to vše, co Brachypelma hamorii potřebuje a využije. Ani jeden z mých pavouků nenoruje, ani jeden neplete běžně sítě a i samotný úkryt využívá velice poskrovnu. Cokoliv dalšího v teráriu je tedy pouze pro potěchu Vašeho oka a s největší pravděpodobností ne na dlouho. Pokud v něčem moje Brachypelmy vynikají, tak jsou to terénní úpravy ve formě přesouvání substrátu a zahrabávání čehokoliv, co do terária umístím.
Vlhkost a Brachypelma hamorii
Brachypelmy hamorii jsou suchomilnější sklípkani, které lze bez větších obtíží chovat na kompletně proschlém substrátu pouze za přítomnosti misky s vodou. Tu udržuji u svých pavouků pořád plnou a občasně, cca jednou za čtrnáct dní misku přeliji tak, aby roh terária v kterém je byl vlhčí.
Pokud je s miskou problém, třeba proto že ji pavouk neustále zahrabává substrátem, doporučuji udržovat jeden roh vlhčí pravidelnějším kropením. Důležité je to nepřehánět, obě moje Brachypelmy hamorii v minulosti jasně projevovali chování, které naznačovalo že kontakt s vlhčím substrátem je jim nepříjemný a proto by většina terária měla být suchá.
Vhodná teplota pro Brachypelmu hamorii
Obecně se dá říci, že vyhovující teplota pro tento druh sklípkana se pohybuje někde v rozmezí 22-26 stupňů celsia. V místnosti kde chovám pavouky je trvala teplota kolem 24 stupňů s mírným poklesem přes noc a pavouci zdá se v tomto rozmezí dobře prosperují. Pokud místnost v které pavouka chováte naplňuje tyto pdmínky, neřešil bych nic dalšího. Pokud je místnost výrazně chladnější, třeba pod 20 stupňů, doporučil bych pořídit nějaké vytápění třeba formou topné fólie umístěné na jednu stranu terária. V takovém případě si ale teplotu v teráriu změřte, ať pavouka neupečete.
Krmení Brachypelmy hamorii
Z mojí vlastní zkušenosti bych sklípkany tohoto druhu neoznačil za dvakrát dobré jedlíky. Spíše opatrné. Volil bych tedy krmný hmyz ve velikosti těla pavouka maximálně. Co se četnosti krmení týče, to se samozřejmě liší dle stáří pavouka, jeho proporcí a doby od posledního svleku. Nejlepší je orientovat se dle proporcí abdomenu Brachypelmy (zadečku sklípkana). Ten by v optimálním případě měl dosahovat zhruba stejné šířky jako tělo. Rozestupy mezi krmeními pak praktikuji v rozmezí jednou za tři dny pro velmi malé pavouky až jednou za měsíc pro subadultní a adultní pavouky. Tyto informace nejsou kanonické. Svojí Brachypelmu hamorii pozorujte a intervaly mezi krmeními upravujte dle současné potřeby.
Dá se říci, že moje Brachypelmy hamorii přijímají potravu pouze do chvíle, než dosáhnou určitých rozměrů abdomenu. Následně již další potravu nepřijmou a několik měsíců drží půst než dojde ke svleku. Považuji je tedy za pavouky u kterých nehrozí větší riziko přežírání a s tím spojená rizika při samotném svleku, nebo při pohybu po teráriu.
Jedovatost Brachypelmy hamorii
Vzhledem k tomu, že se jedná o amerického zemního sklípkana disponujícího žahavými urtikačními chloupky, samotný jed tohoto druhu pavouka je považovaný za velmi mírný a v případě nepravděpodobného kousnutí počítejte s místním zarudnutím a svěděním. Dostavit se může i mírná bolest jejíž větší porce bude způsobená spíše mechanickým poškozením chelicerami (u větších pavouků), než samotným jedem. Kousnutí Brachypelmy hamorii není považováno za nebezpečné.
a nebo se mrkni na další druhy sklípkanů z rodu Brachypelma:
Brachypelma boehmei